BMW F650 GS

Mototrip Černá Hora

V době, kdy jsem se jako mladý jinoch proháněl na Jawě 350 jsem snil o tom, že se jednou podívám na mašině do Černé Hory. Tato země mě tenkrát uchvátila. O 25 let později se můj sen stal skutečností. S Tomášem jsme cestu na Balkán naplánovali už v zimě. Měli jsme jet 3, ale jak už to bývá nakonec jsme na pomyslné startovní čáře na benzince Ipari Park ve Studénce stáli jen dva. Cesta byla dlouhá a náročná, celkem jsme najeli přes 4.000 km.
Vyjížděli jsme v pátek odpoledne a cílem byla hranice s Rakouskem. U řeky Dyje jsme přespali na divoko. Při offroadové vložce kolem řeky jsem po pádu zlomil plexištítek. Opravu jsme provedli sekundovkou a stříbrnou páskou. Plexi drží dodnes.
První delší etapa vedla další den přes Rakousko, okrajem Alp. Tomáš tuto trasu naplánoval tak abychom se vyhnuli hlavním tahům a pořád brousili kolenem o zem. Jeli jsme celý den. Přespali jsme ve Slovinsku, kousek za hranicemi u města Kranjska Gora v klidném kempu Natura Eco Camp v lese. Ráno jsem vstávali brzy - čekal nás průjezd přes Triglavský národní park. Chtěli jsme si to dát s minimálním provozem, což se nám podařilo. Co se naopak slovinským soudruhům nepodařilo byly ostré vracečky ve stoupání na vrchol, kdy v zatáčkách byly použity žulové dlažební kostky - kočičí hlavy. Naštěstí bylo sucho. Triglav mě uchvátil, nádherné hory, výhledy, horské řeky, jezera. Do Slovinska se určitě ještě vrátím a věnuji mu 14 dnů. V Chorvatsku jsme přenocovali v kempu Paklenica National Park. Nechybělo točené pivko a večerní koupání. Kemp je přímo u moře. Další den byl pro mě nejnáročnější ze všech, na motorce jsme seděli od rána do večera, jeli jsme kolem pobřeží po D8, pěkné výhledy, občas zastávka na koupání v moři. Jinak hrozné vedro i provoz. V podstatě celé Chorvatsko bylo pouze tranzit. Příště bych už po D8 kolem pobřeží nejel. Nebo si to rozplánoval na více dnů. Večer jsme přijeli do Černé Hory a do noci hledali kemp. Objeli jsme celý Kotorský záliv a nakonec jsme přespali v hrozném, rozbitém a prázdném kempu za městem Miločer za 5€. Tam potkal v noci Tomáš ve venkovních sprchách se studenou vodou a tureckým záchodem český pár, který nám poradil pár hezkých míst kam se vydat. Pod kempem po polní cestě jsme další den dojeli na krásnou pláž Crvena glavica beach - zátoka, červené skály, restaurace, lehátka - paráda. Ráno balíme a jedeme na největší písečnou pláž v Černé Hoře. Velka plaža je kousek za městem Ulcinj a má na délku asi 10km. Díky tomu, že jedeme před sezónou jsou pláže téměř prázdné. Pozvolný vstup do vody bude vyhovovat spíše dětem. I 100 m od břehu je vody po prsa. Pláž je čistá, ráno se dají nasbírat hezké mušle.
Zůstáváme 4 dny u moře a v kempu Safari Beach se setkáváme s Michalem na Hondě 250, který se vrací z Albánie. Odpočinku bylo dost tak se vydáváme nahoru na sever. Nejdříve nás čeká největší jezero na Balkáně, Skadarské jezero na hranici s Albánií. Rozloha 376 km². Kolem jezera vede dost úzká cesta plná zatáček. Výhledy dolů jsou parádní. Projíždíme hlavním městem Podgorica, cílem je n.p. Durmitor a město Žabljak, kde pár dnů zůstáváme v kempu u pohodáře Ivana Do. Z kempu jsou pěkné výhledy na vrcholy hor. Všude kolem kempu jsou turistické trasy. Já si dávám okruh kolem Černého jezera. V jezeře se dá vykoupat, je tam několik pláží, ale hodně studená voda. Kdo chce, může si zarybařit. Povolenka k lovu pstruhů stojí kolem 20€ na den. Pivo ve stylové restauraci u jezera je už hodně předražené, tak dáváme jen jedno na chuť. Co mě překvapilo a jinde jsem se s tím nesetkal je poplatek za vstup do n.p. 3€. V n.p. se dá i legálně kempovat, opět si ale musíte koupit ticket. Podle počtu osob a velikosti stanu. Další den jsme si dali projížďku kaňonem kolem řeky Tara. Z Žabljaku míříme přes hory směr Plužine. Zatím nejkrásnější trasa co jsem jel. Motorkářská nirvána, to se musí vidět. Krásné výhledy a samá zatáčka. Někde sahají ledovce až k cestě. V horách je také pár malých kempů.
Sjíždíme z hor dolů k přehradě Mratinje na řece Piva, někdy též nazývána Pivské jezero (cesta M3). Délka přehrady kolem 30km. Kaňon Pivy byl zařazen cestovatelským portálem Places To See In Your Lifetime mezi deset nejpůsobivějších kaňonů světa. V každém případě tento kus cesty stál za to.
Přejíždíme do Bosny. Bosna je z mého pohledu chudá a zbídačená země. Cesty jsou v katastrofálním stavu. Cestou od hranice chyběla několik desítek km polovina vozovky. U cesty značky Pozor miny. Někde za Sarajevem jsme dost zmokli. Tomáš se rozhoduje, že pojede zpět do Chorvatska k moři a pak přes Rakousko domů. Rozdělujeme se tedy a já pokračuji sám nahoru přes Bosnu. Hodně pospojovaných vesnic, jede se desítky km padesátkou. V obcích klidně 3 benzinky hned za sebou, ale málokde se dá platit kartou. Úroveň služeb, cest, kempů a obchodů je úplně jinde než třeba v Chorvatsku. Jel jsem po cestě druhé třídy. Najednou asfalt skončil a pokračovala polní cesta vysypaná makadamem. 20km s nohama na zemi. Kolem fičely auta a zvedaly se oblaka prachu. I to je Bosna. Tato země turistický boom teprve čeká a ještě to chvíli potrvá. Hory a řeky pěkné. Služby a cesty hodně pokulhávají.
V Bosně jsem přespal v kempu před městem Banja Luka u řeky Vrbas. Jsem kousek od Chorvatských hranic. Projíždím kouskem Chorvatska - asi 80 km a vjíždím do Maďarska. Maďarsko jako tranzit doporučuju, všude samé dlouhé rovinky. Valím to pořád kolem 120. Míjím Balaton a vjíždím do Rakouska, projíždím kolem Neziderského jezera. Projíždím přes Bratislavu a kousek po D1 a pak přes Piešťany směr Strání. A pak už je to kousek domů.

Mapa první den ČR
Mapa druhý den Rakousko
Mapa třetí den Slovinsko + Chorvatsko
Mapa čtvrtý den Chorvatsko + Černá Hora
Mapa Bosna